Jak jsem již uvedl výše, zákon č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů je pro nás ve věcech invalidního důchodu velice klíčový, kdy stanovuje řadu klíčových termínu a podmínek s invalidními důchody přímo související. Co se jeho struktury týče je v něm pro nás kromě úvodu samotného, části první a druhé věnující se úvodnímu ustanovení a účasti na pojištění samotném, důležitá část třetí ustanovující doby pojištění, náhradní doby a výpočtové základy. Z této třetí části je pak pro nás „neúspěšné žadatele“ či jen žadatele o přezkum zdravotního stavu, invalidní důchod, důležitý § 25 ustanovující pojem pracovní úraz a nemoc z povolání, a neméně důležitý § 26 a jeho definice dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Důležité jsou také navazují podmínky nároku na invalidní důchod ustanovené v § 38, který pak pokračuje na asi nám všem známý a klíčový § 39, u kterého bych se rád pozastavil. Zde ho také níže rozvedu v konkrétní citaci znění zákona, kdy jej v odstavci 4 kurzívou doplním o praktické podněty hodné pozornosti při např. námitkovém řízení.
§ 39 Zákon – podmínky nároku na invalidní důchod
Klíčový paragraf jmenovaného zákona, jen kromě asi nám všem již známého rozmezí procentuálního rozptylu jednotlivých stupňů poklesu pracovní schopnosti odst. 1 a odst. 2 citované zde:
(1): Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.
(2): Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla
a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,
b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,
c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.
(3): Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
(4): Při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu,
a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost,
b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav,
Zde u tohoto bodu pozor, kdy posudkoví lékaři jej velmi často zneužívají. Samotný pojem stabilizovaný zdravotní stav je následně definovaný dále v tomto textu, konkrétně odstavci 6 téhož zákona, kdy je také velmi individuální a naplnění jeho podstaty byste měli ideálně konzultovat se svým praktickým či odborným lékařem. Stabilizovaný zdravotní stav však rozhodně není automaticky ten lékaři LPS prezentovaný, opřený o z kontextu vyjmuté sdělení odborného lékaře v jeho lékařských nálezech tam zaznamenaného jako „pacient stabilní“.
Proto konzultujte a ptejte se svého lékaře, kdy jen takto bude připraveni na případnou přímou či následnou „námitkovou“ konfrontaci s posudkovým orgánem LPS či úřadem zejména ČSSZ samotným.
c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován,
Podobně jako u výše uvedeného stabilizovaného zdravotního stavu problém bývá také s výkladem pojmu tzv. adaptace na postižení.
I tento pojem je zde ustanoven v níže uvedeném v odstavci 7 téhož zákona, kdy i zde byste onu adaptaci měli ideálně konzultovat se svým praktickým či odborným lékařem jenž by své postřehy, poznatky měl ideálně zaznamenat do jím psaného lékařského nálezu.
d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával,
Opět lékaři LPS poměrně často využívaná obezlička, kdy však i zde je v případě zvlášť těžkých řekněme cyklicky záchvatovitých onemocnění, nejen, určitá možnost obrany. V návazné vyhlášce č 359/2009 Sb., neboli vyhlášce o posuzování invalidity tam konkrétně § 5 ustanovující způsob zhodnocení a využití zachované pracovní schopnosti u invalidity prvního a druhého stupně se u písmene b hodnotí je-li pojištěnec, posuzovaný schopen rekvalifikace. Ve většině případů teoretický rekvalifikace zřejmě možná bude, však u jistých konkrétních případů, individuálních diagnóz je-li rekvalifikace nemožná je zde i prostor pro argumentaci s cílem získat invaliditu ve stupni třetím, nejvyšším.
Výčet postižení, nemocí a projevů nemocí je zde těžko plošně určit, také je velmi individuální, však určitá častá záchvatovitá onemocnění by zde šanci na úspěch mít mohla. Podstatou mého upozornění je však kontrola a vážnost sdělení lékařů LPS k danému bodu, kdy jimi často obdobně vyřčená věta ala „Posuzovaný je schopen rekvalifikace“ bez dalšího relevantního odůvodnění nemusí a často neodpovídá skutečnosti, čímž je také napadnutelná.
e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %,
Tento bod pak navazuje na níže popsanou vyhlášku č. 359/2009 Sb., neboli vyhlášku, kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity.
f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
U tohoto bodu se pak bude jednat o korelaci § 6 vyhlášky 359/2009 Sb., jenž zcela mimořádné podmínky definuje: „Zcela mimořádnými podmínkami, za nichž je pojištěnec schopen výdělečné činnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 %, se rozumí zásadní úprava pracovních podmínek, pořízení a využívání zvláštního vybavení pracoviště, zvláštní úpravy stávajících strojů, nástrojů, používání zvláštních pracovních pomůcek nebo každodenní podpora nebo pomoc na pracovišti formou předčitatelských služeb, tlumočnických služeb nebo pracovní asistence.“
Zda se pak do této právní úpravy Vaše postižení „vejde“ je otázkou, však i zde obezřetnosti třeba.
(5): Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí.
Zde velký pozor, postižení jako taková se nesčítají, (dle § 2 vyhlášky 359/2009 Sb., tam zejména odst. 3) však soubor poruch související s daným jedním posuzovaným postižením musí býti do posouzení zahrnuty! Příklad např. u narkolepsie, jednotlivé diagnózy však s řadou další poruch a projevů řádně znesnadňujících běžný život, kdy narkolepsie je autoimunitní onemocnění projevující se neurologickými projevy zejména nadměrné denní spavosti, ale také kataplexie, hypnagogických halucinací, spánkovou obrnou aj. příznaků. V praxi se však posuzuje jen nadměrná denní spavost, kdy další poruchy jsou neprávem bagatelizovány což se zcela jistě děje i u jiných diagnóz. Konkrétně toto opět plošně těžko určit, kdy o svých funkčních poruchách svého postižení víte nejlépe sami. Pokud však veškeré projevy dalších poruch souvisejících s konkrétním postižením LPS neuzná či je neřeší, je dobré vše na rovinu prokonzultovat se svým lékařem specialistou, kdy je také ideální ať Vám jednotlivé poruchy odborně odůvodní a vypíše přímo do lékařského nálezu jim vydaného. Rozhodně se však nespokojte s výrokem „subjektivního pocitu“ např. bolesti, jenž posudkoví lékaři rádi zneužívají. Ona ta bolest totiž není jen „subjektivním pocitem“, výmyslem postiženého, je skutečna a má určité příčiny, které by měl umět Váš specialista odůvodnit. Bolest jako taková je dalo by se říci "negativní zpětná vazba" těla, kdy je to indikátor čehosi co není v pořádku či běžné normě. Proto argumentace subjektivity je zde od posudkových lékařů minimálně nevhodná.
(6): Za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.
(7): Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení [odstavec 4 písm. c)], jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.
(8): Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se určuje v celých číslech.
|||||| POZN.: ||||||
K výše zmíněnému pak velmi doporučuji prostudovat také metodiku ke změnám v posuzování invalidity od 1. 1. 2010 a jejich důsledkům pro postupy PK MPSV, kde jsou výše popsané body § 39, nejen, dále pečlivě rozvedeny. Zdroj metodického posudku pak naleznete zde, přímo na webu MPSV: pod tímto odkazem (odkaz je aktuální k 5.4. 2024).
|||||||||||||
K zákonu č. 155/1995 Sb. však také neopominutelně patří pro nás důležitý § 40 ustanovující potřebnou dobu sociálního pojištění pro nárok na invalidní důchod včetně § 41 ustanovující výši důchodu samotného, kdy ve zmíněném paragrafu najdete přehled základní výměry a procentních výměr za každý celý rok pojištění v závislosti na stupni invalidity. V souvislosti s těmito dvěma paragrafy či spíše s výpočtem důchodů (nejen těch invalidních) nemám příliš zkušeností, kdy i tato řekněme činnost je věcí komplexnější, přičemž na detailnější rozbor zde ani dostatečný prostor není. Bude-li však zájem k této problematice se vrátím, kdy pokud budu moci pokusím se pomoci i individuálně či formou odkazu.
