Dle ve výše zmíněném úvodním odstavci řečeném, prvním klíčovým ustanovením tam řečeného rozptylu budiž § 55 definující pro nás důležitou formulaci tzv. dočasné pracovní neschopnosti. Tuto také definuji dále uvedenou citací, kdy rozvádím a vysvětluji i pro nás také důležité tam uvedené body a její úskalí:

Ke zmíněnému asi netřeba moc co rozvádět, kdy však ještě upřesním bod b) a tam zmíněnou tzv. „ochrannou lhůtu“. Její definice také myslím nebude na škodu, kdy „v případě uplatňování nároku na nemocenskou činí 7 kalendářních dnů ode dne skončení zaměstnání, které zakládalo účast na nemocenském pojištění. U zaměstnání kratších než 7 kalendářních dnů činí ochranná lhůta pouze tolik dnů, kolik činilo toto poslední zaměstnání.“

Co se vzniku pracovní neschopnosti týče, je ustanoven v § 57, kdy však tam zpravidla nebývá žádný problém, stejně jako u § 58 definujícího její průběh. Kde však problém či zde lépe řečeno někdy i překvapení nastává, je ukončení dočasné pracovní neschopnosti při přiznání invalidního důchodu definované v § 59 odst. 2, který zde také pro jistotu ocituji a doporučuji k prostudování. Ne vždy je toto všem jasné, kdy i toto může být někdy posudkovým orgánem zneužité v náš neprospěch. K tomuto se však dostanu dále, kdy nyní zatím jen citace zmíněného paragrafu s podstatným sdělením – pokud nás posudkový orgán shledá invalidním, pozbýváme nároku dočasné pracovní neschopnosti a začínáme pobírat invalidní důchod, máme-li k němu splněny veškeré další požadavky zejména co se doby pojištění v rozhodném období týče. Více k dočasné pracovní neschopnosti však viz. citace řečeného § 59 odst.2) níže:

V návaznosti na výše uvedené je pak důležitý i § 66 zejména odst.3 zmíněného zákona o nemocenském pojištění, jako celek ustanovující posuzování pracovní schopnosti po uplynutí podpůrčí doby. Právě zmíněný paragraf a zejména odst. 3) by nám pak neměl ujít pozornosti, kdy právě on bývá počátkem našeho sporu s posudkovým orgánem. Už z citace jeho znění je patrné, že zde může posudkový orgán pracovní neschopnost i sám ukončit, také v návaznosti na níže uvedený § 75 téhož zákona. Že se takto nestává úplně často je sice pravda, kdy většinou k ukončení dočasné pracovní neschopnosti posudkoví lékaři vyzvou Vašeho zejména praktického lékaře, tyto situace ukončení se však dějí a je potřeba umět na ně adekvátně reagovat. K tématu se dostanu i níže v trochu jiném kontextu, kdy však zde podotknu důležitý fakt případného opravného prostředku. I když i zde k tomuto tématu je samostatný odkaz, myslím není od věci zde také na možnost a zejména lhůty podání odvolání upozornit. Pokud by tedy došlo do situace nutného odvolání, je jej zde možno podat, však ve lhůtě do 3 dnů od oznámení ukončení, a to u OSSZ. Na toto je potřeba dát pozor, kdy ona lhůta 3 dnů je opravdu šibeniční. Naštěstí však máte k dispozici i vzor odvolání, kdy jej také v případě potřeby neváhejte použít. Co se citace výše uvedeného týče, uvádím níže § 75 odst. 1) v návaznosti na zde již zmíněný § 66 odst. 3:

Ke zmíněnému není od věci rozebrat také § 75a, kdy právě také tento paragraf bývá posudkovým orgánem zneužit v odůvodnění jejich postoje. Uvádím jej zde i proto, abychom také věděli dle jakých definicí ustanovení zákona o nemocenském pojištění nás uschopnili, kdy zmíněný § 75a cituji v plném znění:

Co se dalšího rozboru zde zmíněného zákona týče, je možná dobré také uvést § 77 ustanovující možnost zapůjčovat naší zdravotní dokumentaci, bez našeho vědomí, právě orgánu nemocenského pojištění v rozsahu jimi určeném. Toto je pro některé z nás dosti choulostivé a citlivé téma v praxi vyznačující se putováním naší „zdravotní karty“ vedené praktikem, někde mimo jeho ordinaci. Že toto není pro nás úplně dobrou zprávou je i fakt docela běžné praxe praktických lékařů vydávat naší zdravotní dokumentaci celou, bez ohledu na požadavek orgánu posudkového. Jinak řečeno, naše zdravotní dokumentace takto putuje v plném rozsahu, kdy nějaká zásada ochrany osobních údajů či lékařského tajemství zde úplně v pořádku není. Fakt, že posudkový orgán je pak také de facto naší protistranou sporu věcí příliš neprospívá, zejména pokud jde o naší kompletní zdravotní anamnézu prakticky pokrývající dobu celého života. Každopádně zákon je zákon, kdy však zde poměrně pro nás nešťastně pojat, také vzhledem k situaci se okolo posudkového lékařství nyní dějící.

Tímto bych pak výčet dalších paragrafů zákona o nemocenském pojištění ve vymezeném okruhu posudkového lékařství ukončil, i když bych se ještě rád zastavil a dále zpětně navázal k rozptylu § 74 – 75 řešící kontroly posuzování zdravotního stavu pro účely pojištění orgány nemocenského pojištění.

V nadpisu zmíněné pojmy jsou pro pochopení všeho zde již a dále uvedeného také poměrně klíčové, kdy jsou také někdy mylně chápány. Proto mi dovolte pojmy „dočasná pracovní neschopnost“ a „dávky pojištění dočasné pracovní neschopnosti“ (nemocenské) dále vysvětlit. Jelikož se oba pojmy často lidem slučují do jednoho, oba pojmy vymezím a v návazném propojení také lehce vysvětlím. U pojmu pracovní neschopnosti se jedná „o stav člověka dočasně uznán neschopným k výkonu svého dosavadního zaměstnání“, kdy u pojmu dávek pracovní neschopnosti jde o výplatu tzv. „nemocenské“, která je také vázána splněním dalších kritérií. I k tomuto se ještě dostanu, kdy zde však navíc upřesním, že pracovní neschopnost může a často i existuje bez dávek nemocenského pojištění, kdy i toto bývá někdy ne vždy všem jasné. Co se vymezení pojmů dočasné a dlouhodobé pracovní neschopnosti týče, lze zjednodušeně a pro naše potřeby říci, že jde víceméně o totéž s rozdílem vnímání času, kdy nesvárem problémů bývá právě ona dlouhodobá pracovní neschopnost navázána právě na dávky tzv. nemocenského pojištění. Právě délka pracovní neschopnosti hraje v našich sporech s posudkovými a správními orgány prim, kdy u dlouhodobě zhoršeného zdravotního stavu, typicky však nejen nad 380 dní základní podpůrčí doby dočasné pracovní neschopnosti kryté dávkami nemocenského pojištění, je dobré u nás žadatelů zvážit i podání žádosti o invalidní důchod. A zde se právě dostáváme takříkajíc k jádru pudla, kdy ve zde zmíněném mnohdy vznikají četné třenice a vyvstává tak potřeb podávání opravných prostředků, odvolání. K tématu opravných prostředků pak jen odbočím, kdy k němu slouží samostatný odkaz, však před jeho otevřením prosím zkuste pročíst i níže uvedené modelové situace, jejich řešení, s prvotním seznámením pod-kapitoly zde důležitě věnující se posuzováním pracovní schopnosti k uplynutí tzv. podpůrčí doby.

Jak odkazuji v odstavci výše, při žádostech o invalidní důchod a prodloužení doby tzv. nemocenské, může a často také dochází k následujícím zde uvedeným scénářům. Proto zde prosím o pozornost a přečtení, kdy tímto pak odkazuji i na záložku další zde uvedenou, uvedenou směrem pochopení zákoníku práce a tam možnosti či postupu rozvazování pracovního poměru. Co se jednotlivých modelových situací týče, prosím čtěte níže.

V prvním případě pokud žádáme o invalidní důchod a prodloužení dávek nemocenské zároveň, vystavujeme se riziku, že nám posudkový orgán místo příslušícímu pokračování pracovní neschopnosti raději vystaví invalidní důchod nižšího stupně. Takto se pak ze zákona o sociálním pojištění tam § 59 odst.2 ukončuje právě dočasná pracovní neschopnost, kdy místo dávek nemocenského pojištění začneme pobírat invalidní důchod. Že jsou pak invalidní důchody zejména nižších stupňů podstatně finančně nižší než dávky nemocenského pojištění je nasnadě, kdy i tohoto jsou si posudkoví lékaři či jejich vedení vědomi a takto také ne často, ale činí. Dalším úskalím téhož je i stanovení určitého procentuálního poklesu pracovní neschopnosti, tedy uschopnění k práci s jasně daným omezením, kdy takto se mění i naše pozice v kontextu případného pracovně právního vztahu vůči našemu zaměstnavateli. Jelikož jsme tímto rozhodnutím posudkového orgánu de facto uschopněni práce, pravda s omezením, reálně hrozí a často i nastává ztráta současného zaměstnání či minimálně pracovní pozice. I zde je pak více možností řešení, kdy i zde je potřeba vědět jak ideálně postupovat. Jak ze skupiny „Postižení proti ČSSZ“ vyplývá, téma rozvazování pracovně právních závazků této roviny také není vždy všem úplně jasné. Proto i tomuto se budu na konci tohoto odkazu zabývat, kdy však nejprve ještě rozvedu další a návazný scénář nám hrozící.

V druhém případě a návaznosti na výše zmíněné existuje i druhý scénář nám nastalé situace, scénář však pro nás dopady mnohem horší. V situaci, kdy podáme žádostí o invalidní důchod a prodloužení výplaty nemocenské společně, přičemž nám posudkový orgán nevyjde vstříc ani v jedné z nich, dostáváme se do situace úplné ztráty základního finančního zabezpečení a dalších nepříjemností s tím spjatých. Mimo faktu potřeby se bránit formou řádných opravných prostředků, hrozí opětovné riziko neudržení si zaměstnání, ale i nemožnost registrace na Úřad práce. V případě potřeby registrace na Úřad práce totiž nesmíme být v dočasné pracovní neschopnosti, tedy musíme být práce schopni, což si protiřečí s neukončenou léčbou kontra nám nepřiznané žádosti o prodloužení výplaty nemocenského pojištění v dalším období. Tehdy pak zejména pokud posudkový lékař neukončí pracovní neschopnost dle §75 zákona o nemocenském pojištění, můžeme sice marodit dále, ale již pouze bez výplaty dávek nemocenského pojištění. Toto zde popsané je často nám nastalá situace pro nás takto finančně neudržitelná, kdy i zde z ekonomických důvodů musíme také často sami ukončovat pracovní neschopnost s faktem možné ztráty pracovní pozice či přímo zaměstnání. I zde je potřeba znát veškeré své možnosti, kdy však na rozdíl od předchozí situace již nejde jen o naše základní finanční zabezpečení, ale i pohledávky vůči zdravotní pojišťovně. Toto je také důležité brát v potaz, kdy právě zdravotní pojištění zde hraje velkou roli nátlaku na nás posudkovým orgánem činěného, kdy je nám hrazeno pouze pokud jsme stále v platném pracovně právním vztahu či jsme vedeni na Úřadě práce, pominu-li platby právě zdravotního pojištění formou samoplátce. Myslím docela paradoxní stav, kdy takto se dostáváme do situace stále neukončené léčby a navíc bez nároků na další jakoukoliv finanční podporu státu, vyjma snad jen nyní příspěvku na bydlení. Toto si někteří neuvědomují, kdy i když si toto uvědomí, musí nejprve ukončit dočasnou pracovní neschopnost a poté se de facto jako nedoléčený „pacient“ registrovat na úřadě práce. Situace je pak trochu jiná pokud je takový člověk stále vázán pracovně právním vztahem – je zaměstnán, tam se sice riziku neuhrazení zejména zdravotního pojištění vyhýbá, je ale i tak bez příjmů a často nedokáže pokrýt ani své základní materiální a osobní potřeby. Takto má a máme možnost žádat o formu pomoci např. doplatku na bydlení, ale formu pomoci hmotné nouze takto bez registrace na Úřadě práce ztrácíme. Zde pak opět nezbývá než onen pracovní poměr ukončit, opět v nedoléčeném stavu a to jen proto, abychom nakonec stejně mohli skončit na Úřadě práce a tam žádat o podporu v nezaměstnanosti (pokud na ní dosáhneme) či dávky hmotné nouze. Myslím docela paradox dané reality, kdy pro řekněme pár měsíců podpůrného zdravotního pojištění nás takto posudkový orgán donutí k takto radikálnímu kroku. Byť neříkám, že tento stav musí nastat a nastává nějak automaticky, může se stát a také se někdy i děje. Proto je také dobré být připraven na vše, kdy i pro diverzifikaci rizika podobného scénáře je dobré žádat jak o prodloužení tzv. „nemocenské“, tak o tzv. „invalidní důchod“. Pokud ani toto nepomůže, nezbývá než se bránit řádnými opravným prostředky či postupně i žalobou. I tak je však potřeba řešit svoji situaci se zaměstnavatelem, kdy k tomuto tématu doporučuji odstavec níže.

Jak již odstavec výše napovídá, dojde-li dle v předchozí záložce „modelových situací“ tam uvedeného scénáře a tedy i potřebě či situaci nutné ukončit pracovní poměr, dochází tak z popudu zhoršeného zdravotního stavu a tedy i jasně stanoveného poklesu pracovní schopnosti dané nejen posudkovým orgánem. V tomto okamžiku nastává kolize naší pracovní smlouvy a z ní vyplývajícího obsahu pracovní poměru co se výkonu určité činnosti týče, kdy takto nás musí zaměstnavatel převést na jinou práci dle § 41 odst. a), b), právě zákoníku práce. Jelikož je tam sice daná povinnost, zaměstnavatel pro nás často jinou práci nemá, popř. nesežene, kdy pokud ano, musí dojít ke změně pracovní smlouvy. Na toto je potřeba pamatovat, kdy však většinou se s námi zaměstnavatel rozloučí. Toto je bohužel hořká pilulka pro nás zaměstnance, kdy takto dostáváme výpověď danou zaměstnavatelem dle § 52 odst. d) a e). Jelikož jsou pak oba zde důležité, jejich citaci uvádím níže.

A právě zde zmíněné odstavce § 52 definují také naší výpověď, kdy odstavec e) přímo také dle zákoníku práce § 67 eliminuje i šanci na získání odstupného. Zde pravdou záleží i na kolektivní smlouvě, však přímo dle zákoníku práce u definice pozbytí pracovní schopnosti k výkonu práce bez zavinění pracovním úrazem, nemáme nárok na žádné odstupné. Toto je bohužel realita, kdy takto zaměstnance zůstává ve výpovědní době, kdy při překážce na straně zaměstnavatele takto budiž útěchou náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku, invalidní důchod a poté většinou i podpora v nezaměstnanosti, pokud na ní má dotyčný nárok při splnění dalších podmínek, a pokud se dále registruje na Úřad práce. Někdy se také stává, že zaměstnavatel nabízí formu ukončení pracovního poměru dohodou dle § 49 zákoníku práce. Tam je však otázka k čemu se zavážete, popř. v čem dohoda spočívá, kdy tam je to vždy na zvážení. Toto zde uvádím také proto, že při případné následující registraci na Úřadě práce a tam návazné podpory v nezaměstnanosti, bude právě ona krácená po celou dobu podpůrčí doby, pokud v dohodě nejsou uvedeny vážné důvody rozvázání pracovního poměru. U přechodu do případně následujícího jiného zaměstnání je to pak jedno, kdy zde jsou opravdu důležité podmínky rozvázání pracovního poměru či např. výše odstupného apod. Tedy i zde je možnost případného vyjednávání, kdy však vždy s rozumným očekáváním.