Co se zákona samotného týče dle § 1 odst. 1 tam upravuje „podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci (dále jen "osoba") prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči...“„, kdy další předmět úpravy podmínek je i např. oprávnění poskytování sociálních služeb, výkon veřejné správy sociálních služeb či oblasti předpokladů pro výkon povolání sociálního pracovníka, jenž pro nás při boji proti orgánům sociálního zabezpečení nejsou jistě primárně až tak zajímavé. Proto i zde volím řekněme střídmý vhled do zákona samotného, kdy bych začal výkladem pro náš účel důležitých pojmů v zákonu vymezených k § 3 řešící viz. citace:
b) nepříznivá sociální situací oslabení nebo ztráta schopnosti z důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu, pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby nebo z jiných závažných důvodů řešit vzniklou situaci tak, aby toto řešení podporovalo sociální začlenění a ochranu před sociálním vyloučením,
c) dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než 1 rok, a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb,
d) přirozený sociálním prostředím rodina a sociální vazby k osobám blízkým, domácnost osoby a sociální vazby k dalším osobám, se kterými sdílí domácnost, a místa, kde osoby pracují, vzdělávají se a realizují běžné sociální aktivity,
e) sociální začleňováním proces, který zajišťuje, že osoby sociálně vyloučené nebo sociálním vyloučením ohrožené dosáhnou příležitostí a možností, které jim napomáhají plně se zapojit do ekonomického, sociálního i kulturního života společnosti a žít způsobem, který je ve společnosti považován za běžný,
f) sociální vyloučení vyčlenění osoby mimo běžný život společnosti a nemožnost se do něj zapojit v důsledku nepříznivé sociální situace,
g) zdravotní postižení tělesné, mentální, duševní, smyslové nebo kombinované postižení, jehož dopady činí nebo mohou činit osobu závislou na pomoci jiné osoby,
K výše uvedenému paragrafu 3 je pak důležitý také § 4 upravující okruh oprávněných osob u nároku na péči při splnění tam uvedených podmínek. Úprava je poměrně rozsáhlá, mnohobodová, kdy si úplně nejsem jist je-li citace zákona samotného zde úplně vhodná. Kdyby někdo potřeboval hlubší náhled doporučuji prostudovat přímo zákon samotný. Při procházení zákona bych neopomenul také rozmezí § 7 – 10 upravující podmínky nároku příspěvku na péči, kdy o samotném příspěvku rozhoduje příslušný Úřad práce a nárok na něj má osoba splňující zejména znění § 7 odst. 2:
...."osoba uvedená v § 4 odst. 1, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8, pokud jí tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče uvedený v § 83 nebo poskytovatel sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb podle § 85 odst. 1, nebo dětský domov, anebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu; nárok na příspěvek má tato osoba i po dobu, po kterou je jí podle zvláštního právního předpisu poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace.“
Klíčovým paragrafem je pak také § 8 ustanovující stupně závislosti osoby závislé na pomoci jiné osoby, tedy ustanovuje závislosti od prvního do čtvrtého stupně, kdy první stupeň je nejlehčí a čtvrtý naopak reprezentuje úplnou závislost na pomoci osoby druhé. Co je důležité zmínit, jednotlivé stupně „závislosti“ jsou kvalifikovány jinak u osob do a po osmnácti letech života, zde co se výše příspěvku týče. Paradoxně po osmnáctém roku života závislé osoby výše příspěvku u jednotlivých stupňů klesá, což upravuje § 11, kdy toto je pro mnohé nemilé překvapení zvláště když člověk pečuje o v podstatě dospělého člověka, zpravidla člena rodiny (ne jen samozřejmě), kdy taková práce pak bývá pro pečovatele i často fyzicky mnohem náročnější. Klíčový je rovněž § 9 zejména při posuzování stupně závislosti co se hodnocení schopností zvládat tam přímo uvedených deset základních životních potřeb týče. Stupeň závislosti k tomuto paragrafu pak ustanovuje § 8 a tam u každého stupně uvedený počet základních životních potřeb, jenž osoba závislá není schopna samostatně vykonávat. Při posuzování stupně závislosti se pak hodnotí schopnost zvládat následující:
a) mobilita,
b) orientace,
c) komunikace,
d) stravování,
e) oblékání a obouvání,
f) tělesná hygiena,
g) výkon fyziologické potřeby,
h) péče o zdraví – pozn. hodnotí
i) osobní aktivity,
j) péče o domácnost.
V § 9 a v něm ustanovených odstavcích jsou následně uvedeny další podmínky jednotlivé body výše dále upravující, kdy bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví vyhláška č. 505/2006 Sb. rozvedena dále v tomto odkazu kapitoly. Jako malou poznámku bych zde uvedl, že ačkoliv se to na první pohled nezdá, právě tento paragraf je většinou základem nesvárů mezi námi postiženými a posudkovými závěry sociálních orgánů. Má-li proto kdokoliv o příspěvek na péči zájem, opakovaně doporučuji oficiální web MPSV, který se příspěvku z obecného hlediska věnuje podrobněji. Na webu jsou rovněž uvedeny další doplňující informace k podání žádosti dle např. tam uvedeného formuláře. Tento odkaz je pak míněný jako souhrn všeobecných informací, druhý zde uvedený naopak cílí více do hloubky, kdy se jedná o metodický pokyn určený přímo lékařům posudkové služby (pro nás důležitý jako zdroj informací). Zde si však neodpustím jízlivou poznámku týkající se nedodržování zásad v metodickém pokynu uvedených, kdy však toto nebývá úplně vždy pravidlem, ale ani výjimkou.
Příspěvek na péči - obecně
Posuzování stupně závislosti pro účely příspěvku na péči
Co se výše příspěvku na péči týká, je ustanovena v § 11 v celé své šíři. Pro nás důležitý je také § 21 v celém svém znění, kdy stanovuje povinnost žadatele o příspěvek podrobit se vyšetření zdravotního stavu, zde navíc doplněné o šetření sociální. V kontextu LPS, nejen, je to u zdravotního vyšetření již známá klasika řekněme jejich známého a svérázného postoje, kdy však je důležité dbát obezřetnosti také u šetření sociálního, zde v návaznosti na níže uvedenou přílohu vyhlášky č. 505/2006 Sb. Právě zde bývaly zejména za ministra Drábka problémy, kdy sociální pracovnice si výsledky šetření někdy „přikrášlily“ či pokládaly tzv. sugestivní otázky při zjišťování schopností vykonávat samostatně některé základní životní potřeby posuzované osoby. Popisované se týkalo zejména starších osob, penzistů v pokročilém seniorském věku. Na toto jako rodinní příslušníci pozor, kdy však neupozorňuji jen na svou vlastní rodinnou zkušenost získanou péčí o prarodiče v době úřadování poněkud antisociálně nastaveného ministra tehdejších sociálních věcí. Bohužel toto se i dle našich členů facebookové skupiny "Postižení proti ČSSZ" děje i nyní, byť s nižší či nám známou intenzitou.
Co se pak dalších částí zákona týče, samotné řízení o příspěvku upravuje rozmezí § 23 – 28, kdy další znění zákona upravuje druhy a formy sociálních služeb včetně úhrady nákladů za jejich poskytování. Samotné podmínky poskytování sociálních služeb a na to navázanou právní úpravu pak již při účelu tohoto materiálu „manuálu“ asi příliš rozvádět netřeba. Co naopak potřeba rozvádět je, je příloha zákona samotného neboli vyhláška č. 505/2006 Sb. - vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Přímo navazuje na tzv. „zmocňovací ustanovení“ § 119 zákona, zde zejména odst. 2 říkajíc: Ministerstvo vydá vyhlášku k provedení § 9 odst. 6, § 35 odst. 2, § 73 odst. 3, § 74 odst. 3, § 75 odst. 1, § 76 odst. 1, § 85 odst. 4, § 91 odst. 3 písm. c), § 93a odst. 1, § 99 odst. 3, § 101a odst. 3, § 105a a § 116 odst. 5 a 6.
