Primární právní předpis, jenž je také stěžejním v oblasti posuzování zdravotního stavu občanů v sociálním zabezpečení neboli zákon č. 582/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Ustanovuje účel, kterým orgány sociálního zabezpečení “posuzují stav a pracovní schopnost fyzických osob pro účely pojištění a pro účely poskytnutí dávek a mimořádných výhod podle jiných právních předpisů při zjišťovacích a kontrolních lékařských prohlídkách“. Hlouběji pak „upravuje organizační uspořádání sociálního zabezpečení (§ 3), působnost Ministerstva práce a sociálních věcí (§ 4), působnost České správy sociálního zabezpečení (§ 5), okresních správ sociálního zabezpečení (§ 6) včetně vymezení místní příslušnosti (§ 7)“. Co se samotného organizačního uspořádání týče je toto upraveno zněním § 3, kdy orgány sociálního zabezpečení jsou:

a) ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV),
b) Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ),
c) územní správy sociálního zabezpečení (OSSZ),
d) Institut posuzování zdravotního stavu (IPZS)
e)ministerstvo vnitra (MV),
f) ministerstvo spravedlnosti (MS),
g) ministerstvo obrany (MO).

Mimo zmíněné je pak důležité také pokračování § 3, zde 3a ustanovující zařazení ČSSZ a IPZS do struktury orgánů sociálního zabezpečení. Jelikož se zde jedná o novou úpravu, uvádím celé znění. Důležité je toto vše pak zejména při pochopení tzv. systémové podjatosti v konečném důsledku řešící také možnou účelovost posuzování zdravotního stavu nás zejména handicapovaných žadatelů. O tom však dále.

(1): Česká správa sociálního zabezpečení, Institut posuzování zdravotního stavu a územní správy sociálního zabezpečení jsou správními úřady. Česká správa sociálního zabezpečení je účetní jednotkou. Pro účely hospodaření s majetkem státu, včetně prostředků státního rozpočtu, účetnictví, služebních vztahů státních zaměstnanců a pracovněprávních vztahů má Institut posuzování zdravotního stavu a územní správy sociálního zabezpečení postavení vnitřních organizačních jednotek České správy sociálního zabezpečení.

(2): Služební vztahy státních zaměstnanců v České správě sociálního zabezpečení, v Institutu posuzování zdravotního stavu a v územních správách sociálního zabezpečení se řídí zákonem o státní službě. Pracovněprávní vztahy zaměstnanců v České správě sociálního zabezpečení, v Institutu posuzování zdravotního stavu a v územních správách sociálního zabezpečení se řídí zákoníkem práce.

(3): V čele České správy sociálního zabezpečení je ústřední ředitel; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. V čele Institutu posuzování zdravotního stavu a územní správy sociálního zabezpečení je ředitel; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě.

Co se zmíněného Institutu posuzování zdravotního stavu týče (IPZS), je dobré zmínit také § 6b ustanovující rozsah jeho působnosti. Toto je důležité zejména v komparaci s LPS MPSV, která je pak využívána stále, ale jen u soudních přezkumů v případě žalob proti rozhodnutím ČSSZ postavených právě na posudcích zde a níže uvedené IPZS.

Samontný § 6 definující Institut posuzování zdravotního stavu (IPZS) pak ve svém celém znění uvádím zde:

(1): Zřizuje se Institut posuzovaní zdravotního stavu se sídlem v Hradci Králové. Institut posuzování zdravotního stavu je správním úřadem s celostátní působností.

(2): Institut posuzování zdravotního stavu

a) posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů v rozsahu stanoveném tímto zákonem ( § 8),

b) doporučuje v rámci kontrolní lékařské prohlídky ( § 8 odst. 3) zařazení fyzických osob, které přestaly být invalidními, na pracovní rehabilitaci podle zákona o zaměstnanosti,

c) vyrozumívá písemně ošetřujícího lékaře o tom, že občan, který je dočasně práce neschopný, byl uznán invalidním na základě soudního řízení o žalobě,

d) zajišťuje podklady k posuzování zdravotního stavu v rozsahu vyplývajícím z přímo použitelných předpisů Evropské unie a z mezinárodních smluv,

e) spolupracuje s územními správami sociálního zabezpečení při poskytování odborné pomoci občanům a zaměstnavatelům ve věcech sociálního zabezpečení podle § 6 odst. 3 písm. l).

Za zmínku zde stojí také § 7 v návaznosti na námitky a odkaz zde opravných prostředků vedený, kdy ustanovuje další kritéria IPZS při posuzování invalidity a dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu dítěte, a jeho neschopnost vykonávat z důvodu tohoto zdravotního stavu výdělečnou činnost pro účely řízení o námitkách. Zde proto uvedu celou jeho citaci, kdy i tento paragraf je hodný prostudování.

Institut posuzování zdravotního stavu posuzuje invaliditu a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dítěte a jeho neschopnost vykonávat z důvodu tohoto zdravotního stavu výdělečnou činnost pro účely řízení o námitkách (§ 88). Institut posuzování zdravotního stavu posuzuje, zda jde o osobu zdravotně znevýhodněnou pro účely odvolacího řízení. Rozhoduje-li o důchodu orgán sociálního zabezpečení uvedený v § 9 odst. 1, vydává Institut posuzování zdravotního stavu posudky podle věty první na základě žádosti tohoto orgánu. Úkoly Institutu posuzování zdravotního stavu podle vět první a druhé může plnit pouze lékař. Z posuzování podle vět první a druhé je vyloučen lékař, který tutéž věc posuzoval nebo pro takové posouzení vypracoval podklad pro účely rozhodnutí správního orgánu v prvním stupni řízení. Posuzování zdravotního stavu podle vět první a druhé musí být vedeno odděleně od posuzování zdravotního stavu pro rozhodování orgánu sociálního zabezpečení v prvním stupni řízení a nemohou se na něm podílet osoby, které se účastnily řízení o vydání rozhodnutí v prvním stupni řízení.

V kontextu IPZS je následně u tohoto zákona velmi významný i § 8 – Posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti závazné pro OSSZ. Dle § 8 odst. 1 pak IPZS posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost fyzických osob pro účely sociálního zabezpečení a pro účely poskytnutí dávek a průkazu osoby se zdravotním postižením, podle jiných právních předpisů při zjišťovacích a kontrolních lékařských prohlídkách. Za tím účelem pak posuzují:

a) invaliditu a změnu stupně invalidity,
b) dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dítěte a jeho neschopnost vykonávat z důvodu tohoto zdravotního stavu výdělečnou činnost,
c) zda jde o osobu zdravotně znevýhodněnou,
e) schopnost pohyblivosti a orientace pro účely řízení o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením a zda jde pro účely příspěvku na zvláštní pomůcku o osobu s postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu podle zvláštního právního předpisu a zdravotní stav nevylučuje poskytnutí příspěvku na zvláštní pomůcku,
g)stupeň závislosti fyzické osoby pro účely příspěvku na péči.

Od věci zde není citovat také odst. 2 daného § 8 cituji: Institut posuzování zdravotního stavu provede zjišťovací lékařskou prohlídku na základě žádosti správního orgánu, který vede řízení, pro jehož účely je posudek žádán. Zde k tomuto uvádím, že žádá vždy OSSZ či ČSSZ, ÚP či jiný správní orgán dle ustanovení odst. 3 daného § 8, přičemž posudek jako takový je jen podkladem výsledného rozhodnutí právě zadávajícího správního orgánu. Na toto je potřeba pamatovat, kdy samotný posudek není rozhodnutím !!!

K danému § 8 pak ještě doplním i znění tam odst. 6, kde se ustanovuje řekněme metodika posuzování co se zdrojů posuzovaných „informací“ týče...aneb cituji: Při posuzování podle odst. 1 vychází Institut posuzování zdravotního stavu zejména z nálezu ošetřujícího lékaře, popřípadě také z vyšetření dětského klinického psychologa v případě pervazivních vývojových poruch, výsledků funkčních vyšetření a výsledků vlastního vyšetření lékaře, který plní úkoly Institutu posuzování zdravotního stavu podle odstavce 1, a z podkladů stanovených jinými právními předpisy. Zmíněné zde pak uvádím proto, že někdy dochází k nepochopení odborných nálezů právě posudkovými lékaři či spíše jejich asistenty, kdy takto je značně zkreslen i posudkový závěr. Patrné je to u např. autoimunitních či psychických onemocnění, vzácných onemocnění, kdy právě tam je potřeba dobře porozumět nejprve nemoci samé, pochopit příčinu a teprve pak správně interpretovat odborné nálezy specialistů. Na toto je také potřeba dát si pozor, kdy je také i odborné lékaře poprosit o hlubší a pro laika srozumitelnější odborný nález, lékařskou zprávu. Toto může velmi výrazně pomoci, kdy však i tak se dá říci, že posudky IPZS jako celku většinou v právních nárocích neobstojí.

Nicméně nejen § 8 je pro nás důležitý. Za zmínku stojí také § 16b zabývající se posudkovými komisemi ministerstva práce a sociálních věcí, jejich složení a způsobu rozhodování. Kdo by náhodou netušil, úkolem posudkových komisí MPSV je „nezaujatě“ posuzovat naše námitky proti rozhodnutím lékařů OSSZ, ČSSZ, kdy ona nezaujatost je dána také povinným, zákonně ustanoveným tří členným složením tzv. posudkové komise. Že ona nezaujatost není také tak úplně dodržována je známa snad všem, kdy tomu odpovídají také posudky samotné, prakticky totožné s výsledky „nálezů“, posudků lékařů pod hlavičkou OSSZ. Není divu, posudkové komise patří pod rezort MPSV, jenž je hierarchicky nadřazen samotné ČSSZ, OSSZ. Pochopitelně i objektivita takovýchto posudků je více než sporná, kdy je více než vhodné zvážit podání pro forma tzv. námitky podjatosti, či lépe námitky systémové podjatosti. Pro forma proto, že tuto námitku MPSV většinou nikdy neuzná, kdy se k ní po řádné argumentaci nekloní ani odvolací krajské soudy (má zkušenost), však může býti více než klíčová, minimálně užitečná v dalším případném soudně konaném mimořádném opravném prostředku. Pro její úspěšnost je pak potřeba zejména její detailnost a řádná argumentace podpořená fakty. Zde budiž ukázka mého budoucího vzoru dostupného po případné další online konzultace, dále doplněné třeba i o naše další zjištění v rámci komunitní spolupráce a dokumentování jednotlivých případů, výroků LPS (IPZS) všeobecně. Jestli takovou námitku pak skutečně podáte bude záležet jen na Vás, kdy však způsob fungování struktury ČSSZ pod vedením MPSV v sobě nese minimálně řadu otázek a kauz přímo dychtících po řádném úředně či trestně právním prošetření.

Pokud někoho zajímají další obecné informace o posudkových komisích MPSV, doporučuji oficiální web MPSV, zde pod tímto odkazem: Lékařská posudková služba - oficiální odkaz MPSV

Mimo výše uvedené stojí za zmínku ještě rozmezí § 55 - § 60 téhož zákona ustanovující řízení ve věcech osob zdravotně znevýhodněných jehož posudkoví lékaři rádi využívají i v případech evidentně prokázaného zdravotního postižení vyžadujícího určitý stupeň poklesu pracovní schopnosti, tedy invalidity. Pokud však někdo přímo invalidním není, což může nastat, je status osoby zdravotně znevýhodněného člověka vhodnou pomocí zejména při hledání pro něj vhodného pracovního začlenění. Pozor však, status osoby zdravotně znevýhodněné sám osobě žadateli nepřiznává jakoukoliv dávku, důchod, příspěvek...nic. Na toto je potřeba pamatovat, zejména pokud je Váš zdravotní stav závažnější.

Osoba zdravotně znevýhodněná je pak: „občan, který má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale jeho schopnost být nebo zůstat pracovně začleněný, vykonávat dosavadní povolání nebo využívat dosavadní kvalifikaci či získat novou, je podstatně omezena. Příčinou tohoto omezení je dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který má podle poznatků lékařské vědy trvat déle než rok a podstatně omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti a tím i schopnost pracovního uplatnění. Kritéria jsou uvedena v právních předpisech (zejména v ustanovení § 67 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 136/2014 Sb. - dále jen „zákon o zaměstnanosti“).“ Pokud chce někdo získat více informací dokládám odkaz na web ČSSZ zde: Osoby zdravotně znevýhodněné, kdy i tento odkaz posloužil jako citace pojmu zde samotného.

Výhoda statusu zdravotně znevýhodněné osoby následně umožňuje zaměstnavateli žádat o státní příspěvek vyřizovaný úřadem práce. Takto uznaný člověk, nejen však zdravotně znevýhodněný může žádat o příspěvek v rámci zřízení pracovního místa pro OZP (https://www.mpsv.cz/web/cz/-/prispevek-na-zrizeni-pracovniho-mista-pro-ozp-osvc), kdy i toto může býti pro někoho výhodou. V tomto případě však pozor na jednání s úředníky, kdy se Vám nemusí (alespoň co se mé zkušenosti s pracovníky úřadu práce) dostat pravdivé jednoznačné či ucelené odpovědi. Mnohdy zde doslova platí „co úředník to názor“, názor poškozující vždy Vás, žadatele.

Neméně důležitý je také § 81 - § 90 ustanovující řízení ve věcech důchodového pojištění (včetně námitky či soudního přezkumu).

Zde bych pak mimo jiné zdůraznil také § 84 „jenž pro dokazování v řízeních ve věcech důchodového pojištění povoluje použití technických nosičů dat, mikrografické záznamy, tištěné produkty optického archivačního systému a tištěné nebo fotografické produkty jiné výpočetní techniky místo originálu listiny, podle jehož obsahu byly pořízeny, pokud z povahy věci nevyplývá, že je třeba předložit originál nebo úředně ověřený opis listiny“.

Tento paragraf uvádím proto, že některé pobočky či pracovníci ČSSZ, OSSZ nechtějí či jen neradi přijímají důkazní materiál ve formě digitálních datových nosičů. Pokud k tomu není důvod tak datové nosiče nevyužívejte, lékaři LPS všeobecně jsou lidé vesměs pokročilého důchodového věku a s moderní výpočetní technikou si nerozumí, byť mají často po ruce úředníka OSSZ. Pokud však chcete či potřebujete získat čas či si vytvořit řekněme byrokratický zmatek, chybu úředního postupu, je využití § 84 tou nejlepší volbou.

Poznámka:
V rámci tohoto zákona ve věcech důchodového pojištění včetně opravných prostředků a témat zde řešených, většina je přímo spjatá se správním řádem zákona č.500/2004 Sb. níže v záložce samostatně a rozvedeném.

Zákon č. 500/2004 Sb. aneb správní řád, právní předpis tolikrát zde v souvislostech tématu využívaný, že si právem zaslouží vlastní kapitolu. Správní řád je totiž „základním procesním předpisem upravujícím řízení před správním úřadem (správní řízení)“, kdy jak také vyplývá z obsahu tohoto webu, je pro nás stěžejní v průběhu celého řízení a také v kontextu subjektů „žadatel (vy) kontra ČSSZ či OSSZ“. Takto zde pak k jeho výkladu přistupuji, kdy předmět úpravy správního řádu je pochopitelně mnohem širší a také vyplývající z ustanovení celého nejen jeho § 1. Doslova však nejen zmíněný paragraf citovat nebudu, kdy bych rád přešel jen k jeho podle mého úsudku pro nás zde klíčovým paragrafům a částem. Takto se pak zaměřím jen na ty části, které jsou pro nás stěžejní, důležité a také samotnou ČSSZ či MPSV v náš neprospěch překrucující. Pro další zúžení obsahového sdělení se budu následně zaobírat výhradně výkladem části obsahu v souladu ducha práv posuzované osoby, postiženého, jinak vágně řečeno také „toho co v praxi nefunguje“. Zde také vidím největší potenciál pomoci, kdy samozřejmě v rámci celého správního procesu je důležitý správní řád v celostní podobě, kdy jej také velmi doporučuji k prostudování. Odkaz naleznete kupříkladu zde pod tímto odkazem.

Rovněž pak opakovaně upozorňuji, že samotné posuzování zdravotního stavu zde lékaři LPS není přímo tomuto právnímu předpisu podřízeno, kdy se řídí zákonnými předpisy uvedenými výše a to dle specifik a druhu samotné žádosti o posudek.

V kontextu správního řízení a kontextu problematiky zde uvedené pak u správního řádu doporučuji dát si pozor především na zde dále popsaná ustanovení a části. Kromě úvodních ustanovení § 1 – 5 tak vyzdvihuji § 6 v celém svém znění, kdy důležitý je pak zejména odst. 2 říkajíc:

(2) Správní orgán postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a dotčené osoby co možná nejméně zatěžuje. Správní orgán opatřuje podklady přednostně s využitím úřední evidence, do níž má přístup. Podklady od dotčené osoby vyžaduje jen tehdy, stanoví-li tak právní předpis.
Pozn.:> Pozn.: Zde bych si dovolil poznámku k poslední větě, kdy podklady, v našem případě lékařské nálezy, je dobré správnímu orgánu předat takříkajíc i z vlastní iniciativy, či ideálně si vyžádat celý spis a přítomnost veškerých podkladů (zdravotní dokumentace, zápočtových listů aj.) důkladně překontrolovat. Toto však bude rozvedeno ještě i níže. Kontrola a obezřetnost však platí i v případě tzv. důchodového listu, tedy evidence ČSSZ o výpisu doby pojištění nutného pro získání invalidního či starobního důchodu. Zde při samotném zahájení správního řízení přezkumu zdravotního stavu u ČSSZ doporučuji podat také žádost „informativního osobního listu důchodového pojištění“, jenž naleznete i s vysvětlením na oficiální webové adrese MPSV zde pod tímto odkazem. Člověk by nevěřil jaké zmatky a zmetky je ČSSZ schopna při své agendě vykonat. Takže opět buďte na pozoru a nedejte se.

Při prokazování svých práv pak nezapomeňme ani na § 7 odst. 1 viz. znění níže...

(1) Dotčené osoby mají při uplatňování svých procesních práv rovné postavení. Správní orgán postupuje vůči dotčeným osobám nestranně a vyžaduje od všech dotčených osob plnění jejich procesních povinností rovnou měrou.

...kdy oba zde zmíněné úryvky paragrafů 6 a 7 zde uvádím zejména pro upřesnění minima práv na nichž byste měli během celého řízení s ČSSZ, všeobecně správním orgánem trvat. V praxi totiž nejsou zdaleka takovým standardem jakými se jeví a jevit mají.

Neméně důležitý je pak také paragraf, část správního řádu v dílu třetím zvaném „Vedení a úkoly správního řízení“, tam zejména § 15 „Vedení řízení“, a v něm , odst.1“, viz. citace:

(1) Jednotlivé úkony v řízení se činí písemně, pokud zákon nestanoví jinak nebo pokud to nevylučuje povaha věci. Jednotlivé sdělení v průběhu řízení lze vůči přítomnému účastníku řízení učinit ústně, pokud ten na písemné formě netrvá. Obsah úkonů prováděných jinou než písemnou formou se poznamená do spisu, nestanoví-li zákon jinak.

Vše pak navazuje na § 17 rozvádějící ustanovení ohledně „spisu“ a § 18 rozvádějící ustanovení k pojmu „protokol“ , jenž zde pro svojí důležitost ocituji celý:

(1): O ústním jednání (§ 49) a o ústním podání, výslechu svědka, výslechu znalce, provedení důkazu listinou a ohledání, pokud jsou prováděny mimo ústní jednání, jakož i o jiných úkonech souvisejících s řízením v dané věci, při nichž dochází ke styku s účastníky řízení, se sepisuje protokol. Kromě protokolu lze též pořídit obrazový nebo zvukový záznam.

(2): Protokol obsahuje zejména místo, čas a označení úkonů, které jsou předmětem zápisu, údaje umožňující identifikaci přítomných osob, vylíčení průběhu předmětných úkonů, označení správního orgánu a jméno, příjmení a funkci nebo služební číslo oprávněné úřední osoby, která úkony provedla. Údaji umožňujícími identifikaci fyzické osoby se rozumějí jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jiný údaj podle zvláštního zákona.

(3): Protokol podepisuje oprávněná úřední osoba, popřípadě osoba, která byla pověřena sepsáním protokolu, a dále všechny osoby, které se jednání nebo provedení úkonu zúčastnily. Odepření podpisu, důvody odepření a námitky proti obsahu protokolu se v protokolu zaznamenají. – má pozn.: v praxi ne automaticky.

(4): Jiné osoby, jichž se obsah protokolu přímo dotýká, mohou bezprostředně po seznámení s protokolem podat stížnost (§ 175) proti jeho obsahu.

(5): Opravy zřejmých nesprávností, kterými jsou zejména chyby v psaní a počtech, v protokolu provádí oprávněná úřední osoba, která je stvrdí svým podpisem. Každá oprava musí být provedena tak, aby původní zápis zůstal čitelný. Může-li mít oprava právní význam, účastníci řízení se o ní vyrozumí.

(6): V případě jiných oprav, než které jsou uvedeny v odstavci 5, se o provedení opravy rozhodne usnesením, které se pouze poznamená do spisu.

Poznámka: K výše uvedenému bych si pak dovolil poznámku, poznatek z praxe k tzv. provádění zápisu do spisu zejména při ústních správních jednáních. Vše popsané pak již také navazuje na níže rozvedený § 36 tam ustanovující „úkony účastníků“, jenž ČSSZ, správní orgány, někdy rády překrucují. V praxi jde o to, že fakta i vše Vámi řečeno při samotném jednání někdy nezohledňuje správní orgán (zde ČSSZ) správně či vůbec, přičemž do „protokolu“ pořízeného při jednání zapisuje zkreslené či polopravdivé skutečnosti. Samozřejmě to není pravidlem, ale zejména u ČSSZ zřejmým nešvarem. Proto je vždy potřeba si při ústním správním jednání protokol překontrolovat, tam zejména vše vámi vylíčené, popsané a úřednicí sepsané či shrnuté. Pokud se v samotném protokolu objeví něco s čím nesouhlasíte, jiná formulace či dvojsmyslnost vět, absence podstatné i nepodstatné okolnosti, upozorněte na toto správního úředníka a vyžadujte nápravu. Rozhodně musí uposlechnout a pokud chcete musí přesně citovat Vaše slova. Pokud s něčím nesouhlasíte rozhodně nikdy nic nepodepisujte, kdy si nakonec vždy vyžádejte stejnopis samotného protokolu z jednání, jenž si pak také pečlivě uschovejte. Pokud by byl na Vás při správním jednání vyvíjen jakýkoliv nátlak, neochota úředníka plnit mu zákonem dané povinnosti (což se třeba určitě nejen mně osobně stalo), rozhodně toto uveďte na konci třeba formulací věty „jednání proběhlo pod nátlakem, nesouhlasím s výše uvedeným“ a až následně vše podepište. Stejně tak popište a podepište stejnopis protokolu z řízení, který si nakonec uschovejte. Pokud Vám však úředník stejnopis nechce vydat (i to se může stát) nechte si zavolat vedoucího pracovníka a v případě neúspěchu si vyjádření včetně poznámky ofoťte kupříkladu na telefon. Rozhodně se pak nikdy nenechejte vytočit či strhnout a podřídit nátlaku. Obvykle totiž ten, kdo nátlak iniciuje příliš pevnou pozici nemá a je si toho plně vědom. Toto pravidlo pak platí všeobecně nejen v kontextu správního práva.

K výše uvedenému se pak sluší doplnit také tam uvedený § 36 ustanovující tzv. „úkony účastníků“, jenž zde pro svojí důležitost také z většiny cituji:

(1): Nestanoví-li zákon jinak, jsou účastníci oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí; správní orgán může usnesením prohlásit, dokdy mohou účastníci činit své návrhy.

(2): Účastníci mají právo vyjádřit v řízení své stanovisko. Pokud o to požádají, poskytne jim správní orgán informace o řízení, nestanoví-li zákon jinak.

V návaznosti na výše zmíněné pak upozorňuji také na důležitost § 37 týkajícího se ustanovení samotného „podání“, kdy však vyzdvihuji pro nás důležité právo vyplývající z § 38 tam ustanovující tzv. „Nahlížení do spisu“. Zde bych onoho práva „nahlížet“ doporučil vyžít bez výhrad, kdy státní správa někdy v dokumentech a třeba i Vámi dodaných podkladech dokáže udělat řádný zmatek, nechci přímo říkat vždy zmatek „cílený“. Citaci § 38 zde odstavců 1 – 5 pro svojí důležitost cituji níže:

(1): Účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do spisu, a to i v případě, že je rozhodnutí ve věci již v právní moci (§ 73). Není-li účastník zastoupen, může spolu s účastníkem nahlížet do spisu i jeho podpůrce.

(2): Jiným osobám správní orgán umožní nahlédnout do spisu, prokáží-li právní zájem nebo jiný vážný důvod a nebude-li tím porušeno právo některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob anebo veřejný zájem.

(3): Nevidomým osobám bude obsah spisu přečten. Na požádání správní orgán nevidomé osobě umožní pořízení zvukového záznamu. Správní orgán nevidomé osobě rovněž umožní, aby do spisu nahlížel její průvodce.

(4): S právem nahlížet do spisu je spojeno právo činit si výpisy a právo na to, aby správní orgán pořídil kopie spisu nebo jeho části.

(5): Odepřel-li správní orgán osobě nahlížet do spisu nebo jeho části, vydá o tom usnesení, které se oznamuje pouze této osobě.

Další zde pro nás poměrně důležitý paragraf, alespoň dle mých zkušeností, pochází z části správního řádu rozvádějící „Průběh řízení v prvním stupni“. Ten je charakterizován ustanovením rozmezí §44 – 76 správního řádu, kdy prakticky zde rozvádí, volně řečeno průběh hlavních části správního řízení. Rozvádět jednotlivé paragrafy asi nemá smysl, však zde bych vyzdvihnul zejména § 49 ustanovující „Ústní jednání“. Právě právo ústního jednání a kritika postižených v nevyužívání tohoto práva správním orgánem, bývá zejména při styku s ČSSZ poměrně často skloňována. Postižení, žadatelé si často stěžují, že je správní orgán nezve na osobní prohlídku za účelem přezkumu zdravotního stavu a to ani když o tuto možnost předem požádají. Zde je pak nutné uvést častá tvrzení posudkových lékařů a posléze i ČSSZ, či MPSV vedoucí svou rétorikou směrem k nepotřebnosti osobního přezkumu z důvodů „dostatku podkladů potřebných k rozhodnutí“. Toto tvrzení pak navazuje na níže specifikované § 50 – 52 ustanovující „podklady pro rozhodnutí“ a „dokazování“. Zde je tedy vše dle mého názoru právně čisté, kdy však jedna drobnost by se našla. Posudkoví lékaři mají za úkol přezkoumat zdravotní stav posuzovaného, kdy k tomu využívají veškeré lékařské dokumentace specialistů. Někdy však dle své úvahy mohou lékaři LPS přikročit i k vlastnímu ohledání či podání podnětu k dalšímu lékařskému vyšetření od odborného specialisty, kdy i když tomu tak často nečiní mohou takto doplnit svůj úsudek o podklady nové. Podstatou zde však budiž to, že lékařské záznamy odborných lékařů, lékaři posudkoví často ignorují, překrucují či předefinovávají jejich odborný význam a celý posudek nakonec staví na vlastních úvahách často sporně medicínsky i právně obhajitelných. Pokud takto posudkoví lékaři a jim navazující správní orgán jedná či v nějakém konkrétním případě jednal, a to aniž by orgány samy provedly vlastní vyšetření či k takovému vyšetření dali alespoň podnět, je zde možnost podat odvolání na němž lze pak také tuto absenci jejich vlastní iniciativy a zjištění skutečného stavu postavit. LPS totiž nemůže bojkotovat lékařské nálezy odborných vyšetření a lékařů bez toho, aniž by minimálně provedlo vyšetření vlastní nebo, aniž by věc řádně a relevantně odůvodnilo, což podporuje také § 52 správního řádu. Co se týká zmíněného dokazování během správního řízení, vše ustanovuje § 51 v celé své šíři. Oba zmíněné paragrafy pak cituji zde:

§ 51

(1): K provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek.

(2): O provádění důkazů mimo ústní jednání musí být účastníci včas vyrozuměni, nehrozí-li nebezpečí z prodlení. Tuto povinnost nemá správní orgán vůči účastníkovi, který se vzdal práva účasti při dokazování.

(3): Je-li v souladu s požadavky § 3 zjištěna skutečnost, která znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další dokazování a žádost zamítne.

(4): V řízení navazujícím na výkon kontroly, ve kterém je účastníkem řízení kontrolovaná osoba, není třeba provádět protokolem o kontrole, který je podkladem rozhodnutí o přestupku, dokazování.

§ 52

Účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci.

Mimo vše uvedené a v kontextu správního řádu zde nezmíněné krátce ještě k usnesení § 71 a tam ustanovené „Lhůty pro vydání rozhodnutí“. Právě zde někdy také nastává problém i když v dnešní době spíše sporadický. Pro pořádek je však dobré znát i lhůty a trvat na níže zmíněném tam uvedeném v odst. 1 a 3:

(1): Správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu.

(2): Pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba

a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ,

b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.

Spolu s uvedeným § 71 je pak možná ještě na závěr vhodné zmínit i § 80 „Ochrana před nečinností“, jenž by se mohl nejen ve správním řízení proti ČSSZ hodit. I když v tomto ohledu ČSSZ problém nemá, rozhodnutí (odborně a právně často nevalné kvality) většinou vydává v zákonné lhůtě, však i tak je dobré tento paragraf minimálně brát na zřetel. Může se někdy hodit, kdy stejně tak se může „hodit“ i znalost vlastních práv jenž je v případě odvolacího řízení ve správním řádě vyhrazen v rozmezí § 81 – 93.

Zejména pak § 81 a § 82 ustanovuje odvolání, kdy zde podotýkám na zejména § 82, který navazuje i na § 88 Zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení 582/1991 Sb., který u námitek řízení o invalidní důchod stanovuje náležitosti jako u odvolání podané podle právě zde zmíněného § 82 správního řádu. Co se však témat opravných prostředků týče, je mu vyhrazen samostatný odkaz, kdy tam jsou pak zde zmíněné, a dále v této souvislosti uvedené části obou zmíněných zákonů pečlivě rozvedené, tedy na ně i dále navazující.